Intenzita prožívání a délka kulturního šoku je závislá na řadě faktorů,

z nichž jedním z nejdůležitějších je rozdílnost domácí a cizí kultury. Je jas–

né, že budeme jinak prožívat pobyt v Číně než v sousedním Slovensku. Do

hry vstupují samozřejmě i další faktory, jako osobnostní a situační. Je na–

příklad prokázáno, že lidé, kteří jsou flexibilní, adaptivní a tolerantní vůči

neznámému, jsou úspěšnější při práci v zahraničním prostředí (Tu a Sulli–

van, 1994). Nepřizpůsobivý a rigidní jedinec se možná ani nestihne adap–

tovat a cizí kulturu zcela odmítne. Tato psychologická obrana odmítnutí

může mít různou formu ­ od nadávání na cizí kulturu („ti Španělé jsou fakt

hrozní, pořád chodí pozdě„) až po vážné psychosomatické problémy (žalu–

deční obtíže, bolesti hlavy, zvýšená potřeba spánku). Miloš Forman v jed–

nom svém rozhovoru uváděl, jak dlouhou dobu po svém odchodu do USA

v podstatě prospal. Spánek pro něho byla jakási ulita, ve které se uzavíral

před světem, jemuž nerozuměl ­ nehovořil totiž anglicky. Šroněk (2000)

toto označuje jako „pštrosí politiku“ ­ nevšímat si okolí a uzavřít se do

sebe. Zcela jinak budeme prožívat krátkodobý a jinak dlouhodobý pobyt,

u kterého víme, že návrat domů je v nedohlednu. V druhém případě může

jít o příklad utečenců, kteří se z nějakého důvodu nemohou delší čas vrátit

do své vlasti a ocitnou se v pro ně zcela nepochopitelné kultuře. Navíc žijí

v podmínkách utečeneckých táborů, které mohou stesk po domově či rodi–

ně ještě více zintenzivnit. 

Průběh šoku probíhá v křivce tvaru U, případně dvojitého U (při šoku

z návratu). Někteří autoři vyjadřují průběh W křivky, která je vlastně dvoji–

tým U, symbolizujícím šok z návratu, či jednodušší J křivky (Seelye, 1993). 

V literatuře se většinou setkáváme s popisem kulturního šoku, který

označuje jednotlivé fáze jako: 

* předfáze (před vlastním odjezdem do ciziny);

* líbánky (první kontakt ­ první týdny či měsíce života v cizině);

* kulturní šok (konflikt);

* postupné přizpůsobování (krize);

* adaptace; 

* šok z návratu.

Zpravidla v prvním období po příjezdu do cizí kultury člověk prožívá ja–

kési líbánky a reaguje pozitivně na nové podněty. Bývá zpravidla nadšen

novým prostředím, je naladěn na přijímání cizí kultury a pln očekávání.

V druhé fázi prožívá změnu negativně a začínají se objevovat výše uvede–

89